23. dubna 2009 v 17:13 | Kivi
|
Jelikož bydlím za Prahou, musela jsem vyrážet již v pět. Moje drahá maminka mě chtěla donutit, abych si vzala kromě mikiny (pod kterou jsem měla jen tílko) taky kabát, že až půjdem domů, bude mi zima. Pak si všimla mých podmalovaných očí, vzkřilka "Bože!" a jely jsme...Na výstaviště jsem dorazila patrně s chvilkovým předstihem (sraz byl 18:00) a můj drahý bratr už tam čekal. Už na zastávce jsem si všimla několika kupících se skupinek metalisticky oblečených lidí. Toppinka dorazila asi za pět minut, její sestra za nedlouho poté.
Když jsme dorazili k Incheba areně, už se u vchodu tlačilo dost lidí, načež nám začali rozdávat plakáty. Na nás se nedostalo, tak máme jen ten z autobusové zastávky. Konečně nás začali pouštět dovnitř. Vzhledem k tomu, že nás naši starostliví rodičové nabádali, abychom nechodili do kotle, šli jsme samozřejmě rovnou tam...Pár lidí už tam bylo a pokud se to dá nazvat řadou, byli jsme asi v sedmé. Po nekonečně dlouhém čekání, konečně nastala hodina H. Hoši však nikde. Předkapelu neměli, místo ní hráli písničky z reproduktorů. Po každé začalo obecenstvo přivolávat hvězdy večera a tvářilo se velice zklamaně, když začla další. Asi ve čtvrt na devět konečně přišli. Zahráli dvě písničky a Eicca se chopil mikrofonu. Dav šílel a Eicca pronesl slova: "Yes, we love you, too." Tak nás uvítal a hráli dál. Perttu postupně odkládal oděv, který se na začátku skládal z košile a černé vestičky. Když se Eicca znovu chopil mikrofonu, sdělil nám, že s nimi Antero hraje naposledy, že s nimi hraje už deset let a už je unavený. A jelikož chtějí zahrát pár písniček, které jsou zpívané, pozval na podium člověka, kterýho jsem pravděpodobně už někde viděla...Ale fakt nevím kde a kdo to byl. No, upřímně řečeno, zpíval hezky, ale hlas Lauriho nebo Adama Gontiera fakt napodobit nezvládal. Chvílema vypadal, že se sotva udrží na nohou. Každopádně zazpíval písně I don´t care, I´m not Jesus, Life burns!, Hope a to je pokud se nepletu vše. Apocalyptica hrála dohromady již řečené písně ale také (ne v tomto pořadí): One, Refuse/ Resist, Nothing else matters, Inquisition symphony (Eino samozřejmě řekl "inkvišisn symfony"), Bittersweet (naštěstí bez zpěvu), Enter sandman, Fight fire with fire, Seek and destroy, Hall of the mountain king, Grace, Last hope, Burn a možná ještě něco, což si moje hlavinka nepamatuje. Škoda, že nehráli Path. Perttu k nám také jednou promlouval, ale jediné co jsem z toho zaregistrovala bylo, že řekl cello s typickou finskou výslovností (dlouhé l). No a pak odešli. Přilákali jsme je zpět a po pár písních přídavku přišla na podium nějaká baba a dala Anterovi dort a květinu. Dalo byse říct, že Perttu vyhodil Mikka od bubnů a zatímco hrál (a šlo mu to) Mikko se chopil jeho cella (a nešlo mu to). Antero podal Perttovi svůj dort a ten si ho plácnul na obličej. Pak nám Eicca oznámil, že budou hrát Hall of the mountain king a Perttu začal sám. Na druhý pokus začali všichni stejně. A pak odešli definitivně.
Uklízecí četa sice házela do publika například Mikkovy zlomené paličky, nebo Perttovu nedopitou Kofolu, ale ničeho jsem se nestihla zmocnit. Tak jsme tam stáli, s tím, že ven se tlačit nechceme a šli jsme obhlídnout trika. Já i Toppi jsme si koupily Tour T- shirt za 400,-...a pak jsme šli domů. Bylo nám líto, že už byl konec, ale bylo nám myslím všem dobře (nevím jak moc se to líbilo bratrovi, ale nevypadal vyloženě naštvaně-poslouchá trance).
Celkový dojem krásný, jen se bojím, že až tu budou příště, budu si muset lístky koupit sama...
(Nakonec jsem i domů šla v tílku a mikinu i koupené triko jsem táhla v ruce, steely to přežily bez jediného škrábnutí:-D)
No...ještě připisuji (nějak jsem to nezakomponovala dovnitř textu...:-D): Eino říkal během koncertu hodněkrát "Praha". Asi se to naučit a byl to jeho nejsilnější zážitek...
ahoj :) nespriatelíme? :)